Tento svůj článek, jsem napsala už před dvěma lety a promlouvá dnes ke mě, více než jindy, protože vím, že z vlastní síly všechno prostě nezvládnu. Žijeme ve velice ateistické zemi, což mne jako věřící docela mrzí....
Peníze, úspěch, kariéra, děti, partner, nezávislost nebo co nás naplní a uspokojí, že si řekneme mám to, nic víc nepotřebuji? Bez peněz je život těžký, stres co a jak zaplatit zná každý. Bez partnera se cítíme sami...
Nejsem asi sama, stejně jako tisíce lidí, kteří sledují tuhle mladou ženu na Instagramu, která si položí hned jasnou otázku. Kde se bere taková síla v šestadvacetileté holce, ta nezdolná síla bojovat o život, když jí toho rakovina...
Jeho Láska k nám ho stála život, Jeho Láska k Otci ho vedla, Jeho ochota zemřít za hříchy celého světa je nepochopitelná, Boží vůle byla pro něj jediná volba. Jeho Láska bude vždy tím největším darem a milostí..
Zrovna jsem si četla svůj starší článek o Bohu a hledání dobra a ani dnes bych ho myslím nenapsala jinak. Jsem o to smutnější, když vidím jak nám nějaká jistota velice chybí, hlavně v dnešní době. Většina z nás se před covidem mohla opřít...
Většinou o Velikonocích píšu s nadhledem a mám jasno. Letošní Velikonoce však Boha budu hledat hlavně já. Budu ho prosit o odpuštění, sílu a jeho lásku. Možná hlavně o sílu, abych dokázala vstát a jít zase dál. Boží cesta je ta nejlepší...