Bůh řekl, že na nás nikdy nevloží více, než dokážeme unést..

Tento svůj článek, jsem napsala už před dvěma lety a promlouvá dnes ke mě, více než jindy, protože vím, že z vlastní síly všechno prostě nezvládnu.

Žijeme ve velice ateistické zemi, což mne jako věřící docela mrzí. Nikdo z nás se během svého života nesetkal se situací, které dnes musíme všichni čelit.

Nevíme, objevila se nemoc, která je stále hodně neznámou a podlehli jsme strachu. Jestli přirozenému nebo přehnanému, to ukáže asi teprve budoucnost.

Honba za běžnými věcmi pomalu ustává. Rychle něco zařídit, práce, peníze, kariéra, rodina, vztahy a pořád dokola.

Pořád jsme si všichni mysleli, že máme čas. Alespoň tady na zemi a nic moc nás neomezuje. Jistě, jen ten nedostatek peněz, který za nás vyřeší skoro vše.

Ale najednou vidíme, že nevyřeší.

Všichni jsme se ocitli před velkou neznámou, včetně těch, co mají peníze a moc a většinou si mysleli, že jsou nedotknutelní.

Najednou jsme všichni na jedné lodi a Noemovou Archou se stává celý svět. Musíme věřit.

Musíme mít naději. Jednou tohle všechno skonči a my se ohlédneme za tím, že jsme to překonali.

V dnešní době má myslím věřící člověk jednu velkou výhodu. Má se o koho opřít. Je tady někdo, komu bezpodmínečně důvěřuje.

I teď, kdy čelíme něčemu neznámému, co v nás vyvolává strach.

Nedovedu si představit, na co se v dnešní době může spolehnou člověk, který Boha nezná, pochybuje o něm nebo ho v lepším případě má za berličku pro ty slabé křesťany.

Myslím, že víra v Boha vyžaduje velkou vnitřní sílu a pokoru.

Jednoho dne si totiž dokážete přiznat, že na všechno nestačíte, že jste prostě jen slabý a chybující člověk.

Ale je tady někdo, kdo vás bezpodmínečně miluje a to je Bůh.

A ten vám také dá sílu projít v životě jakkoli temným údolím.

Možná jsme dnes všichni trochu čí více vyděšení.

Ale jsou tady lidé, kteří strachu museli čelit už dávno.

Ve válce, která se nám zdá v televizi vždy vzdálená, při oznámení těžké nemoci, která se nás nikdy netýkala, při životní tragédii, které jsme nikdy nemuseli čelit.

Ani já jako věřící nevím, proč Bůh dopustil, že je zde nemoc, která tolik ubližuje a zabíjí a kterou nemáme zatím pod kontrolou.

Možná už se nemohl dívat na to, jak drancujeme naší planetu.

Vyrábíme a spotřebováváme více než potřebujeme. Ničíme přírodu a poslední nedotčená místa.

Možná.

Jenže Bůh není sadista. Bůh nás miluje a zlo má za následek vždycky ta druhá strana.

Bůh řekl, že na nás nikdy nevloží více, než dokážeme unést.

A já tomu z celého srdce věřím..

publikováno na jaře 2020