Cesta na hodinu klavíru..

Měla jsem to štěstí, že mé prázdniny a dětství se točilo kolem kravína, krav na pastvě na chalupě v Krkonoších a hodin klavíru.

Je až s podivem, že v paměti mi zůstávají věci, které se z pohledu dospělých mohou zdát nepodstatné, ale myslím, že dětskou dušičku utvářejí právě ty momenty, kdy se cítí šťastné a milované.

Ještě dnes si vzpomenu na vůni posečené louky, krav, na které s bratránkem zkušeně křičíme“ jedu, jedu “ a ženeme je na pastvu.

Ano, v létě jsem v Krkonoších byla šťastná jak blecha a klavír jsem na pastvinu vážně za sebou netáhla.:)

Ten přicházel na řadu až po prázdninách, v Praze. Skupinová hudební teorie v lidušce byla stres, ale hodiny klavíru jsem milovala.

Sbalit si noty do síťovky a zadní cestou jsem pěkné kráčela do školy. Po hodině klavíru ještě nakoupit něco dobrého v samoobsluze a s klíčem na krku pěkně domů.

Tohle myslím dnešním dětem i nám dospělým trochu chybí.

Nikam se nehnat, prostě si vychutnat jen tu cestu.

Cestu na hodinu klavíru..

Publikováno 2.8. 2021