Myslím, že pořád jsem ta malá holka..

Pořád jsem ta malá holka, která byla zvědavá, nadšená pro každou lumpárnu a ráda se smála. Do školky jsem chodila dřív než ostatní, protože tam maminka pracovala. Byla jsem ten nejmenší špunt.

Ve škole jsem se honila s klukama, na hřišti hrála fotbal, a že mi šlo. Byli jsme parta. Bratránek, já a dvě sestřenky. Pamatuju se, že jsem se ničeho nebála a do všeho jsem šla po hlavě.

No, ikdyž z těch krav v kravínu už jsem respekt trochu měla, když jsem byla starší.

Milovala jsem tu svobodu na chalupě v Krkonoších, kde nás táta ráno nakrmil a do večera nevěděl, kde jsme.

Nesnášela jsem ponižování a ubližování, ale jako skupina dětí jsme cca ve druhé třídě jedné holčičce ublížili.

Moc jsem si to vyčítala, ale následně nás vychovatelka zmlátila dřevěnou tyčí a to asi taky nebylo úplně to nejlepší.

Lezla jsem na stromy, skákala do rybníka a na fotbale se rvala o každý míč.

Dětské lásky byly taktéž úsměvné a krátké.

Myslím, že pořád jsem ta malá holka, pořád to v sobě mám.

Tu nezkrotnou rebelii, tu touhu překonat samu sebe..