Vždycky máme na vybranou aneb i v pekle může vzklíčit naděje..

Přežít hrůzy Osvětimi a dokázat poté vstát ze dna, uzdravit se a svojí prací pomáhat lidem, tak to chce hodně vnitřní síly a odvahy.

Psycholožka židovsko – maďarského původu Dr. Edit Eva Eger to posléze v emigraci ve Spojených Státech dokázala, ikdyž to nebylo vůbec jednoduché.

Odpustit, když jí nacisté v koncentračním táboře zabili matku i otce

Odpustit, když v nacistickém lágru i pár hodin před osvobozením zemřela první láska, na kterou tak těžce zapomínala.

Vnitřní síla i vidina budoucího shledání jí dala sílu všechny tu hrůzy přežít.

Její láska zemřela, její rodiče také.

Nezbývalo jí po skončení války než najít sílu se uzdravit a rozhodnout se, co se svým životem dál.

Válku přežila ona i její dvě sestry.

Vlastně sestra Magda byla tím motorem v koncentračním táboře ke každodennímu přežití.

Udělala by pro ní vše, aby jí tam neztratila.

Při pochodech smrti, kdy na pokraji vyčerpání a hladovění už Magda umírala, Edit přelezla plot malé zahrádky a ukradla čerstvou mrkev, aby sestře dala něco jíst.

Hrozilo jí za zastřelení, ale ona to přesto udělala.

Setra přežila a ona také.

Někdy živote uštědří člověku neskutečné rány.

Na těle i na duši.

Dokázat se pak zvednout a jít dál chce skutečnou vnitřní sílu i neustálou vnitřní práci na sobě.

Přes pochyby i ztráty jít zase dál.

Dál do života, o kterém ještě nevíme, co nám přinese..