Přetížené děti aneb má být i klavír jen další povinností?

Někdy mi je těch dětí vážně líto. Když si uvědomím v kolik ráno vstávají, pak často s těžkou aktovkou do školy a mezitím běhání mezi několika kroužky, družinou apod.

Pak vám takový malý klavírista přiběhne na hodinu klavíru a ještě sotva dýchá po nedávno skončeném tělocviku.

Klavír není běh, ale potřebuje klid a správné naladění. Už dávno nevyžaduji po dětech, aby seděly a cvičily každý den. Jistě bez cvičení to nejde, ale bez odpočinku a odreagování také ne.

Jakmile si dítě z učení klavíru či zpěvu vytvoří jen další povinnost do které se mu nechce, tak je to problém. Vždycky by měla převažovat radost i ze cvičení či hraní.

Občas by měli rodiče zvážit, nakolik děti vytěžovat dalšími kroužky a povinnostmi. Nemůžete chtít po dítěti, aby se systematicky něčemu věnovalo, když toho má po škole moc.

Pokud je vaší i dětskou volbou klavír, tak je jasné, že 3x týdně tenis z něj lepšího klavíristu neudělá i pokud hraje jen pro radost.

Je dobré nechat školáka samostatně cvičit a malým předškoláčkům být po ruce dle pokynů učitele. Je lepší, aby děcko hrálo samo od sebe párkrát týdně třeba 45 minut, než pod nátlakem rodiče každý den.

Cvičení je sice důležité, ale nejdůležitější je neztratit ze hry na klavír nadšení a radost.

Komentáře