Když odejde do Nebe nejlepší přítel..

Když zemře nejlepším přítel, nejlepší kamarádka, tak to strašně bolí. Myslela jsem, že to nezvládnu, když jsem se to v březnu dozvěděla a do nemocnice jsem se nemohla dovolat.

Ne nebyl to covid, i když je to paradox, když stále činorodá a vitální žena zemře v 93 letech na zápal plic a ne na covid. Ale stejně. Když vás tak někdo miluje, jako milovala ona mne, tak chcete, aby tu byl stále, ale to nejde. 

Ještě před týdnem než zemřela, mi říkala, že si po internetu objednala novou židli, protože ta stará nějak praskla. Měla spoustu přátel, rozdala hodně lásky a také měla velice těžký život.

Stále byla ve svém věku plně soběstačná, pracovala s internetem, četla detektivky, hlavně Agathu Christie a Louise Penny. To nás spojovalo, neustálé diskuse o knížkách, co dalšího ta Penny s inspektorem Gamachem vymyslí a jak její knihy mají obrovský přesah. Do mezilidských vztahů, psychologie, umění a víry.

Jistě hodně nás pojila i víra v Boha a to jak mi šíleně věřila a podporovala mne v mých snech. Jak dokázala vyslechnout, když se nedařilo, když mne něco hodně zranilo a stálo spousty sil.

Takový člověk v mém životě už není. Všichni si tak nějak sobecky běžíme za svými cíli a plány, řešíme běžné starosti, že potkat někoho, kdo dokáže druhého vyslechnout a nezajímá se jen o sebe, je opravdu dar. 

Nechybí jen mne, pár jejích přátel se mi podařilo zkontaktovat a brečeli také.

Já jsem brečela hodně, čtvrt roku jsem vůbec nefungovala.

Miluška byla mou rodinou, mojí nejlepší kamarádkou, někým kdo mne opravdu znal.

Doufám, že z Nebe na mne kouká a usmívá se, jak pořád o něčem pochybuju, jak píšu nové písně a čtu další detektivku.

Když máte štěstí a vejde vám do života někdo takový, tak je to opravdový dar.

Děkuji ti Miluško za všechno, v mém srdci budeš pořád..