Skládám a píšu aneb ty emoce..

Dneska opět další noc nespím,

sice jsem skládala novou píseň v podvečer, což není moje optimální doba. Nechápu proč mne musejí nejlepší písňové texty napadat vždy v noci.

Vlastně si nepamatuji, kdy jsem napsala nějakou píseň přes den. Vlastně ano. Celou noc vždycky píšu a ráno usedám ke klavíru rychle múzu nechat tvořit při hraní na ty černobílé klapky.

Jenže dneska celou noc nemůžu najít konektor do sluchátek klavíru, tak musím počkat na nějakou lidštější hodinu. Nesnáším, když něco hledám usilovně a nemůžu to najít.

Procházím celou noc texty svých písní, a že jich za těch pětadvacet let je docela dost. Každá má svůj příběh, jiné období, ale všechny pro mne moc znamenaly. Jako ta dnešní, na památku mojí nejlepší kamarádky, která letos bohužel zemřela.

Ten text, co jsem v pondělí v noci napsala se mi zdál tak pěkný. Včera několik hodin dělám hudbu a zase nejsem spokojená. Tedy, nejprve jsem byla, ale pak to poslouchám a poslouchám a říkám si, není to ono. Nejsou tam emoce.

Možná je na tu píseň ještě moc brzy, nevím, i když při psaní textu jsem brečela jak želva. Miluška byl skvělá kamarádka. Klidně v noci, třeba ve 2. ráno jsem jí mohla zavolat a zahrát, co jsem složila či napsala.

Je fakt, že nikdy nechtěla zranit mé city, ale klidně řekla, že ten text není úplně ono nebo do té nové písně nedávám žádné emoce.

Jo emoce, to je kapitola sama pro sebe. Všichni chceme porozumění, přátelství či lásku, ale všichni se bojíme, že nás druzí zraní.

To je důvod proč asi tolik miluju hudbu, písně, skládaní, zpívání či hru na klavír. Do vše můžu dát nějaký pocit.

Vážně jsem ale zbabělec, i když jsem si to o sobě nemyslela. Článků na internet klidně napíšu desítky a snesu i ty zlé komentáře, třeba na idnes.cz, ale s hudbou jsem velice opatrná.

Jen pár lidí v životě dostalo mou důvěru a pustila jsem jim své písně.

Asi mi nezbude než najít odvahu a konečně to debutové album vydat.

Přece jenom sám před sebou člověk nikdy neuteče.

Alespoň mne se to ještě nikdy nepodařilo..:)

Blanka