Stáří aneb je mi líto, že se pro tyhle lidi víc nedělá..

Někdy mě přepadá holá bezmoc. Nemyslím teď úplně ve vlastním životě, ale jen třeba když někoho potkáte cestou z lékárny.

Paní něco přes osmdesát upravená, ohnutá na jednu stranu a s otevřenou kabelkou. Upozorním jí na to, že jí mohou vypadnout věci a ona mi ukazuje, že by se jí tam pak nevešel deštník.

Náhle si všimnu, že má modrou půlku obličeje a je úplně potlučená. Dojde mi, že asi žije sama a upadla.

Ptám se, že asi upadla a ona mi to potvrdí, že v kuchyni a u lékaře prý nebyla.

Nabádám jí, že ať tam zavolá, že v jejím věku musí praktický lékař přijít k ní domů, zvláště v jejím stavu.

Nakonec řekne, že tam zajde, že nejsou úplně vstřícní.

Chápu jí, vím jak to chodí, když jsem pomáhala postarší přítelkyni s lékaři.

Mrzí mě, že jí víc teď nepomůžu.

Sama se sotva vleču s antibiotiky z lékárny.

Vím jak se něco špatně řeší, když je vám mizerně a to jsem proti paní junior.

Je mi líto, že pro se tyhle lidi nedělá víc.

Myslím, že by to bylo potřeba..

Blanka Fay
Mou životní láskou je hra na klavír, skládání písní a zpěv a jsem ráda, že tuto lásku mohu předávat dál. Můj příběh si přečtěte zde >>

E-book zdarma

Jak začít hrát na klavír a najít správného učitele

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.