Některé ztráty vlastně ztrátami už ani nejsou..

Některé ztráty jsou velké, skoro nepopsatelné.

Třeba, když vám zemře nebližší člověk nebo člen rodiny.

Když ztratíte někoho, koho jste hluboce milovali.

Nejprve si myslíte, že to skoro nepřežijete.

Ta bolest je tak mučivá, máte pocit i zbytečná.

Říkáte si, jak je to všechno nefér a chtěli byste to jinak.

Přijmout ztrátu chce čas. Víte to, znáte všechny ty psychologické termíny a řeči.

Čas. 

Jenže na co. Vyrovnat se s bolestí, s falší, ze zlem, které ji způsobilo?

Někdy se nechcete svěřit vůbec nikomu.

Nemá to smysl, je to složité a už to chcete mít za sebou.

Jste na sebe i naštvaní.

Naštvaní, že jste to dovolili, aby vám někdo tolik ublížil.

Pak vám to dojde.

Vaše ztráta to není.

Vy jste nic nehráli ani nepředstírali.

Vy jste byli jen upřímní.

Falešná byla druhá strana.

Vy jste nic neztratili ze své lidskosti.

Jenom jste zase o trochu méně naivní a zkušení.

Ta bolest v srdci se zahojí.

Možná ne hned, ale postupně.

A potom budete jít moci zase dál.

S pocitem, že některé ztráty už vlastně ztrátami ani nejsou..