Když vám život naservíruje něco jiného..

Možná to znáte. Strašně moc si něco přejete a ono se vám to nesplní, i když jste pro to udělali maximum.

Zrovna si dělám čaj a otevírám novou krabičku. Těším se na ten borůvkový, co jsem si koupila, ale místo něj podle obrázku zjistím, že je to černý rybíz.

Hm, tak co. Zkusím černý rybíz, ten taky neznám.

Člověk se může v životě zaseknout, protože něco nevyšlo. Vztah, práce, nějaký jiný sen. A pořád kouká na ty zavřené dveře, místo, aby zkusil popojít někam jinam.

Říká se, že život je moudřejší než my. Nevím, co je na tom pravdy.

Já mám pocit, že v tom běhu všedních dní ho nelze někdy ani zastihnout, natož pochopit.

A díky sociálním sítím jsme natolik zahlceny životy jiných lidí nebo dalším množstvím informací o všem možném, že v přemíře toho všeho se můžeme snadno ztratit.

Vždycky je snadnější dívat se na maraton z gauče v televizi, než několik měsíců trénovat a pak se ho zúčastnit.

A pak jsou tu sítě. Vesměs všichni, veřejně známí i „anonymní“ lidé, si tam dávají jednu zajímavou fotku za druhou, jdou z úspěchu do úspěchu a můžou si dovolit skoro vše.

Já mám pak pocit, že žiju na Marsu, protože můj život takový není.

Můj život je více obyčejný. Jsou v něm slzy i bolest, ale to si na Instagram nedávám.

Nechci si stěžovat ani se veřejně litovat, jen si myslím, že naše snaha prezentovat na sociálních sítích jen to hezké a dokonalé, nám nějak ubližuje.

Sociální sítě neodrážejí pravdu a realitu našich životů, ale přesto se jimi necháme velice ovlivňovat. Vědomě i nevědomě.

A tak já si půjdu vypít svůj čaj z černého rybízu a věřím, že život má pro mě vážně něco hezkého.

Nechám se prostě překvapit..