Jak jsem psovi koupila novou garsonku v Praze..

Další noc nemůžu spát a je zase ráno. Dneska to úplně na svého psího miláčka svést úplně nemůžu, i když zlobil dost. Před měsícem ho totiž napadli dva psi a zotavuje se po operaci.

Nebojte, tenhle článek nebude o tom, že jsem chudák, protože mi napadli psa a druhá strana je hrozná apod.

Ano, psa mi napadli, ale bude to spíše o tom, jak se vám během pár vteřin změní život a vy jste rádi, že jste nepřišli o svého čtyřnohého kámoše. 

Jako většina lidí jsem měla na léto velké plány, hlavně být hodně venku a v přírodě, vykompenzovat tu strašnou covidovou izolaci a finanční stres.

Zatím mám za sebou měsíční izolaci v bytě, kdy po operaci pečuji o psa a dluh jak ranec za léčení mého miláčka.

Jasně, jsem šíleně ráda, že přežil, zotavuje se díky Bohu dobře.

Po sobotním výletu a pár kilometrech v nohách se jednou tak v podvečer vracíte domů a během pár sekund, máte ze zdravého psa vyděšenou kuličku, která křičí bolestí a strachem na celou ulici takovým způsobem, že jste to za deset let jeho života nikdy neslyšeli.

Následně pádím v náručí se psem domů, trochu ho zklidnit a pak na veterinární pohotovost. Nevím, kdo je ve stresu víc, zda pes nebo já. Doma ho trochu uklidním a vyrážíme na pohotovost.

Dozvím se, že má zlomenou nohu a bude nutná operace, následně ho zklidní léky a zadlahují mu nohu a nechají si ho přes noc na pozorování a já přemýšlím, kdo uklidní mne.

Je to skvělé, pes žije, přežije a vnitřní zranění asi nemá jak ukazuje noční rentgen. Stejně skoro nespím a jsem ve stresu jak blázen. Pane Bože, teď mi ho neber, letos bych to vážně nezvládla.

V neděli se trochu uklidním a v pondělí jsem zpět na veterinární klinice a řešíme operaci. Nejdřív to vypadá, že ho budu muset převézt jinam. Jenže operace se musí udělat nejlépe do 3 dnů po útoku, tedy zranění a nikde nemají tak rychle volno.

Nakonec se dohodnu s místní klinikou, že operaci druhý den zvládnou. Jsem šťastná jak blecha, ale protože je pes kardiak, tak v klidu ještě úplně nejsem.

Narkóza. Ach jo. Čištění zubů jsem u něj oddalovala kvůli narkóze skoro rok.

Jasně v den operace bulím jak želva, skoro jako by umřel, i když to zvládl skvěle. Děkuji moc všem lékařům i sestrám. 

Nebojte nejsem úplně cvok, ale před třemi měsíci mi zemřela v nemocnici moje nejlepší kamarádka a já jsem si byla jistá, že se vrátí domů. Bohužel, už se nevrátila a ani to nebyl ten blbej covid.

Nejsme nesmrtelní, ale někteří lidé jsou prostě nenahraditelní.

Vlastně všichni, i když ti, co vás bezpodmínečně milují, to se nedá napsat. Prostě víte, že vám budou chybět, protože vás tolik znali a bezpodmínečně milovali a bezpodmínečně milovat umí jen málo lidí. Já se to pořád učím. A úplně mi to nejde.

Ale zpátky k Baddymu, který druhý den po operaci byl už doma a začalo pooperační tóčo.Jeho krásná klecová garsonka, která zabírá pětinu obýváku se mu moc nelíbí.No jo, zkuste ze dne na den hyperaktivnímu psovi naordinovat přísný klidový režim, jak si přeje paní doktorka.

A tak se snažím, ale už mi docházejí síly. Miláček se krásně zotavuje a včera asi po pátém převazu je skoro vyhráno. Ještě nás čeká dvouměsíční klidový režim a  vyndávání šroubů z nohy.

Baddy konečně krásně usnul, přestal lízat límec nebo si ten plast kolem hlavy tak škrábat, že mne to přivádí pěkně do varu.

No jo, jeho nová garsonka s kuchyňským koutem se mu moc nelíbí, a tak mi to dává často pěkně najevo.

Pokud musím pracovně chvíli mimo byt, tak vyje a štěká jako blázen, i když péči má královskou.:)

Prostě mu nevysvětlím, jaké má štěstí, že má nový kvartýr v Praze, když ceny jdou tolik vzhůru.

Děkuju všem za modlitby a péči o Baddyho.

Jsem šťastná jak blecha.

Takovou spřízněnou psí duši, prostě potkáte jen jednou za život..