Zavři pusu a poslouchej mě aneb úpadek dnešní doby..

Titulek mého článku přesně ukazuje jaký mám pocit z dnešní společnosti a nás všech. Nemusíme mluvit jen o politice, která je teď aktuálním tématem, ale o společnosti jako celku.

Situace ve společnosti je složitá a příčinou nejsou jen ekonomické rozdíly, ale jakési vyprázdnění základních hodnot.

V Boha moc nevěříme, protože když se podíváme na kauzy zneužívání v církvi, tak si řekněme jistě a tihle lidé mě budou poučovat a nějak morálně vést?

Pak se podíváme na Internet a společnost jako celek.

Nic není zakázáno a vše je dovoleno. V diskusích, v podcastech, sociáních sítích i vztazích i společnosti jako takové.

Kde je nějaké tabu nebo něco co má respekt a vážnost?

Manželství? Dávno ne.

Rozbití vztahu dvou lidí a vytváření dalších a dalších vztahů je dnes normou, protože chceme všechno rychle a hned.

Politici se v diskusích a povolebních debatách hádají stylem a hantýrkou, kterou bereme jaksi s úsměvem v podcastech ala Agáta a Ornela.

Tahke hantýrka, bulvárnost a neetičnost nám už přerostla do veřejného a mediálního prostoru zcela bežně. Bohužel.

Nechci jen plošně zobecňovat. Moc dobře vím, že tétama, která zmiňuji mají širší souvislosti, které by stály za hlubší debatu i prozkoumání.

Naučili jsme se oceňovat úspěch a výkon a to skoro za každou cenu. Mnohdy zapomínáme, že i výkonní lidé jsou často díky workoholismu v podstatě otroky sami sebe a pozornosti na sociálních sítích.

Instagram, Facebook, Tick tok a další. To se prostě počítá.

Když nemáš sledující, tak svojí práci neděláš určitě dobře a nikdo tě nezná.

Je jedno, že když jsem v promlémech, tak hledám kvalitního lékaře a né toho co má ty sledující.

Vzdělaný a citlivý učitel, který porozumí mému stále vyděšenému prvňáčkovi, třeba sítě vesměs nepoužívá.

Tak to ho nic nenaučí, protože ještě neabsolvoval všechno a neovládá AI levou zadní?

Pokud chceme někoho seřvat, tak to klidně uděláme.

V povolební debatě, v obchodě ve frontě nebo třeba ředitelku naší školy, protože nikdo nebude mým dětem něco zakazovat.

A tak bych mohla pokračovat dál a dál.

Odvaha, čestnost, hodnoty, důvěra, fair play, hrdost, historie.

Pokud se pro společnost tohle stanou jen plané pojmy, které najdeme jen v učebnich historie, sociologie apod. a nebudeme se snažit na nich trvat nebo je i ctít a nedej Bože i dodržovat, tak to s námi jako společností i lidmi půjde pěkně z kopce.

A bohužel se tak už děje.

Hodnoty se vyprázdily nejen v politice, rodinách a institucích, ale i celosvětově přestávají platit jistoty, které s nadsázkou dávali vývoji a společnosti jakýsi řád a jistotu.

V jedné diskusi jsem slyšela, že by se herci se a umělci neměli míchat do politiky a poukazovat na svoje postoje.

Tohle je podle mě velice pohodlný a zbabělý názor.

Ano, umělci tak nepřijdou o svou prestiž, sledovanost a popularitu, pokud jim to teda stačí.

Někomu možná ano, ale většině myslím ne.

Právě herci a umělci v listopadu 1989 objížděli celé Československo a v divadlech probíhaly bouřlivé diskuse o hodnotách, svobodě a změně našeho společneského uspořádání.

Po rocích nesvobody se lidé chtěli znovu nadechnou a moci projevovat svoje názory a žít konečně svobodně.

Jneže jsme myslím trochu zapomněli, že svoboda není jen o moci, majetku a prosazování vlastích zájmů.

Svoboda je hlavně o hodnotách, lidskosti, odvaze, hrdosti a schopnosti respektovat i jiný názor než je můj vlastní.

Schopnost respektovat druhého v jeho lidství, ikdyž volil někoho jiného.

A pokud hodnoty, historii ani svobodu nebudeme chránit a ctít, tak se nám začnou ze společnosti najednou vytrácet a budou nám bytostně chybět.

A nenajdeme je u politiků, duchovních, pedagogů ani lékařů, prostě tam kde bychom je očekávali a chtěli vidtět.

Hodnoty a svobodu prostě musíme chránit a ctít my všichni, protože bez téhle odvady nenajdeme už nic čeho se jako lidé budeme moc chytit a držet.

A bude nám to velice chybět, protože ničím jiným hodnoty jako svoboda láska, pravda, lež, odvaha, historie či čest nelze nahradit.

A musíme je nejen chránit a ctít, ale hlavně žít.

Myslím, že jejich úpadek ve společnosti začínáme pociťovat už všichni.