Z toho nejhoršího udělat to nejlepší, aneb deska bude..

Můj poslední rok a půl života by vydal na román. Možná nějaký napíšu, ale bude to spíš fikce. Nejsem typ, co má potřebu se zbytečně odkrývat a nějak obnažovat.

Jedinou výjimku dělám ve svých písních a písňových textech.

Za poslední dobu jich mám tolik, že by vydaly na dvě desky, ale čeká mě ještě hodně práce.

Nejprve jsem je chtěla všechny zahodit a už nikdy nezpívat.

Myslím, že by to byla škoda.

Samozřejmě některé by se lépe zpívaly před rokem a něco, když byly tak aktuální, ale to nevadí.

Za poslední noc a den mám další srdcovku.

Ne, nebudu ji sem zatím dávat, protože mi na mých písních natolik záleží, že je zveřejním až budou úplně hotové, autorsky ošetřené a připravené pro vás, posluchače.

Vím, že to nebude nic jednoduchého, protože i zkušeným muzikantům desky leží ne sice doma pod stolem, ale třeba i ke stažení na sítích a osloví jen pár lidí.

Žijeme mediálně prostě už v jiné době než třeba před deseti lety a já bohužel také více poslouchám hudební aplikace než CD,

I když ten pocit, že kvůli poslechu hudby jsem často online, mi dost vadí.

Hudba potřebuje pro poslech svůj klid.

Aspoň já to tak mám.

Zrovna poslouchám písničku, co jsem dneska dodělala a přemýšlím, co a jak dál.

Jo a jak se ta píseň jmenuje?

Ne, nebudu nic zatím prozrazovat.

Nechci, aby mi ten název někdo ukradl..