Předat své pocity a otevřít dětskou duši, dokáže hudba snad ze všeho nejvíc..

Dnešní společnost je společnost výkonová a my dospělí to známe už od dětství. Hodnocení ve škole základní, střední či vysoké a pak i v zaměstnání.

Můžeme se přetrhnout, ale nikdy to nestačí. Já jsem například měla na střední škole samé jedničky, ale nijak mi to nepomohlo objevit, co chci opravdu dělat. Při hledání práce jsem byla mladá a nezkušená, později už zkušenější, ale opět jsem v něčem nevyhovovala, a to i se školou vysokou.

Náš školní vzdělávací systém myslím málo pomáhá dětem rozvinout jejich dary a skutečné já. Hodnocení známkami či zpívání na známku před celou třídou je úplně zbytečné.

Až děti vyrostou, tak nepotřebují srovnávání s druhými, ale potřebují najít svou cestu. poslání a potřebují vědět, kdo opravdu jsou.

Hudba je úžasná v jedné věci. Není to o cvičení stupnic a etud, i když to technicky pomáhá. Hudba je o emocích, o možnosti projevit své city a dát tak každé skladbě či písni svůj vlastní ráz či výraz.

Často opovrhujeme hudební výchovou jako zbytečnou. Ale je to hlavně hudba, kterou v dospělosti posloucháme, relaxujeme při ní, prožíváme přes ní své emoce radostně nebo se snažíme vyrovnat s nějakou bolestí.

Hudba, hraní na klavír či jiný nástroj, zpěv nebo tanec. Každému dítěti pomůže odhalit své vlastní já něco jiného. Vlastně nejen jemu.

Předat své pocity a otevřít dětskou duši, dokáže myslím hudba snad ze všeho nejvíc.