S Marií Poledňákovou nás bavil svět a to nejen filmový..

Asi stárnu, ale filmy Marie Poledňákové jsou pro mě skvělá nostalgie na mé dětství strávené v přírodě a nekonečnými hrami, kdy jediný telefon byl doma v Praze a byl pevný.

Miluju hudbu a miluju filmy, ale pořád mi v našich současných filmech chybí to, co dokázala Marie Poledňáková. Zachytit dobu, dát ji na filmové plátno a spojit tak u televizní obrazovky najednou všechny Čechy.

Je asi pravda, že některé filmy se dají natočit jen jednou a nikdy už to nelze zopakovat.

Nově objevená hvězda Tomáše Holého dala několika filmům Marie Poledňákové punc jedinečnosti a kouzelného humoru.

Příběhy malého Vašíka máme pod kůží všichni a stejně tak si můžeme zavzpomínat na idylický obraz společnosti ve filmu S tebou mě baví svět.

Ano, komedie století, jak jsem ji zvolili jako diváci je úžasná, ale obraz naši tehdejší společnosti je v ní vykreslen vskutku idylicky.

Dnes se filmové komedie točí jak na běžícím pásu a já v nich marně hledám tu poetiku velkých českých filmařů.

Možná už nejde zachytit, protože naše společnost se změnila.

O Vánocích sice většina z nás bude vzdychat u komedie S tebou mě baví svět a roubená chalupa nám bude připomínat i naše dětství.

V reálu však někdo raději pojede do novostavby v horách, kde otočí kohoutkem a je vše k dispozici, včetně wifi, než by házel dříví do kamen v chalupě z přelomu století.

Já to mám naopak, já strašně hledám chalupu, která bude roubená a budu do kamen házet to dřevo a k tomu si pustím třeba film Marie Poledňákové.

Filmy Marie Poledňákové nám myslím pořád budou připomínat to, co dnes často postrádáme.

Zájem o druhého, lidskou radost a soudržnost.

Tu pravou českou poetiku..