Když já tu hudbu tak miluju aneb a já MU věřím..

Nikdy by mě nenapadlo, že budu po cca pětadvaceti letech řešit to, co v minulosti.

Budu mít zdravé ruce? Budu moct hrát na klavír?

Stále učím a pracuji, i s rukou v sádře. Mám pravou ruku a učitel hodně mluví, vysvětluje a postupuje metodicky tak, aby šel klient či žák kupředu.

Poslední dobou mám více dospělých žáků. Práce s nimi je snadnější něž s dětmi a zase jinak radostná.

Učím 21 letého vysokoškoláka, který je opravdu šikovný a dobře slyší. Dokonce i cvičí přes náročné studium.

Takový žáci vás nutí na sobě neustále pracovat, takže když jsem byla v sobotu na pohotovosti s bolavou rukou, tak jsem studovala akordy.

Vždycky, když nakupuji nové pomůcky a noty pro studenty, tak pořídím i něco pro sebe.

Noty, hudba a knihy. Moje vášně, za které utrácím hodně peněz.

Když já tu hudbu prostě miluju.

Takže doufám, že i přes bolesti v ruce a pár hloupostí které občas udělám, tak se mi ruka uzdraví.

Vyhnu se operaci a rozcvičím ztuhlé klouby.

Tuhnutí kloubů na dvou prstech mě děsí ze všeho nejvíc, ale nic se prý nedá dělat.

Nesmím s nimi hýbat, i když je mám zdravé, aby se uzdravila zlomenina na malíkové straně ruky.

Musím věřit Pánu Bohu, že to má ve svých rukách.

A já mu věřím..