Dítě při výuce neselhává nikdy, chybovat může vždy (ne)dokonalý dospělý..

Dětská duše je bezelstná, důvěřivá, křehká, zvědavá a hravá. Všechny tyto předpoklady, se dají kouzelně využít při jejím tvarování během celého dětství a ve vztahu k novým věcem, hudbě i lidem.

Při mé práci s dětmi vím, že nikdy neselhává dítě. Dítě může mít období, kdy se mu do ničeho nechce, je unavené, nesoustředěné apod.

Kdo určitým způsobem může nějak chybovat je vždy dospělý. Ať už v roli pedagoga či rodiče.

Dospělý usměrňuje toho malého nadšence a ukazuje mu, co si myslí, že je zrovna podstatné. Odpočinout si nebo uklidit pastelky, hrát si venku nebo si něco zkoušet u klavíru apod.

Na svoje žáčky se nikdy nezlobím, ikdyž při výuce taky občas někdy pěkně zlobí, obzvlášť při skupinové a je třeba tu energii nějak vhodně usměrnit.

Zlobím se občas na rodiče, když dětem nenastavují dostatečné hranice, protože to se pak v mé práci projeví vždy.

Občas se můžu zlobit i na sebe, když jsem na děti moc náročná, místo abych chápala jejich tempo.

Jenže jsme lidé nedokonalí. Vždy děláme to nejlepší, co umíme, co zrovna dokážeme.

Proto vím, že naše další společná hodina, bude vždy lepší než předchozí.

Navíc stvrzená tím, že mi děti hluboce věří a respektují mě.

Na tom, při mojí hudební práci mohu krásně stavět..