Myslím, že dnes už svou hodnotu znám..

Možná mi trvalo déle, než jiným, ale dnes už vím, kdo jsem.

Vím, co v životě chci či nechci a hlavně vím, že dnes už nikomu nedovolím, aby mi ubližoval!

Tu hranici mám jasně nastavenou a to pro všechny. Rodinu, přátele či pracovní vztahy.

Můj hněv mi často ukazuje, zda někdo chce moje hranice překročit či když já překračuji sama vlastní hranice a vlastně sama sobě ubližuji.

Člověk se může mít rád nebo se může zanedbávat. Třeba tím, že špatně spí nebo se špatně stravuje a neudělá si žádnou radost.

Pořád se učím, co je to sebeláska. Co je zodpovědnost a kdy se třeba na všechno vykašlat a jen tak si odpočinout a dobít baterky.

Lidé, kteří chtějí získat mou důvěru, musí respektovat kdo jsem. Musí respektovat mé hranice.

Stejně jako já se snažím respektovat druhé.

Jenom tak, může mít člověk v životě zdravé vztahy.

Ty nezdravé ho většinou jen ničí a nikam nevedou.

Dnes vím, že jsem zodpovědná pouze za sebe, svá rozhodnutí a emoce.

Druhého člověka nikdy nezměním, ale mohu nastavit jasné hranice.

Už mi nebudeš ubližovat, už se mnou budeš jednat na rovinu. Pokud ne, tak náš vztah končí.

Jinak to ani není možné.

Situaci může trochu zkomplikovat láska.

Zamilovaný člověk se těžko rozhoduje rozumem a volí většinou srdce.

Hlas srdce je mocná věc, ale i srdce má své hranice.

Ani srdce si nemůže nechat věčně ubližovat.

Proč taky, láska má dva lidi posilovat, pak je to láska.

Pokud si dva lidé ubližují, tak to nemá smysl.

To je vždy nejlepší se rozloučit, i když to může bolet..