Hněv aneb, tak se konečně respektuj, tak mě konečně respektuj!

Hněv je pro mě velkým učitelem i něčím s čím poslední dobou hodně bojuji. Nutí mě přemýšlet, studovat a číst. U nás vyšla kniha Řeč emocí od Karly Mc Larenové, která je velice dobrá.

Ve své podstatě je Hněv ochrana a obnova. Ukazuje na naše hranice, které musíme respektovat a pokud je někdo nebo my sami nerespektujeme, tak vzniká hněv.

Někdo se hněvu bojí, někdo ho nechápe a někdo ho přenese na druhého. Zajímavé je, že pokud hněv nějakým způsobem nezpracujeme sami a přeneseme ho na druhého, třeba tím, že ho seřveme, ponížíme apod., tak nejen, že nic nevyřešíme, ale ublížíme nejen druhému, ale i sami sobě.

Překročíme tak totiž opět nejen naše vlastní hranice, ale i hranice druhého.

Vyjádřit svou nespokojenost a nesouhlas v mezilidských vztazích je velké umění.

Dokázat třeba říct, takhle už ne, tohle se mi nelíbí, ale zároveň neponížit.

Všichni jsme v životě zažili, že se někdo rozčilil a následně na druhého vylil svůj emoční tok bez zábran tak, že druhého zcela ponížil.

V takové situaci se první člověk cítí jako „spráskaný pes“ a druhý může vypadat jako vítěz.

Je to však velký omyl. Ponížení druhého člověka není žádná výhra. Ten, kdo poníží jen ukazuje na vlastní problémy a to, že neví jak zpracovat vlastní emoce.

Snažím se zde mluvit hlavně o “ zdravých lidech „.

Ne o extrémech, kdy duševně nemocný na ulici řve na každého kolem, protože očividně není dostatečně zaléčený a má nějakou velkou duševní poruchu.

Zrovna před pár dny, jsem na takového člověka narazila. Při čekání v centru Prahy na autobus, lze často narazit na duševně nemocné lidi, kteří na zastávkách něco vykřikují a mumlají si sami pro sebe.

Pro běžného člověka, to je velice nepříjemné a snaží se, co nejrychleji zmizet.

I já jsem byla vděčná za autobus, který přijel, a za to, že duševně nemocná žena do něj nenastoupila. Ulevilo se nejen mě, ale i desítce lidí, kteří také na autobus čekali.

Lidé, kteří svůj hněv nezpracují a neprojeví, mohou upadnout do deprese nebo mít jiné psychosomatické problémy.

Já se učím mít hněv jako za dobrého parťáka a ochránce, který říká, tak se konečně respektuj, tak mě konečně respektuj!

A myslím, že ho poslechnu..