Důvěra je to nejcennější, co si lidé ve vztazích mohou vzájemně nabídnout..

Dneska jsem si vzpomněla na svou nejúžasnější kamarádku a přítelkyni, která minulý rok zemřela ve věku 93 let. Takového člověka prostě potkáte jen jednou za život. Moudrého, vzdělaného, sečtělého, schopného se s vámi ve věku od sedmdesáti let, kdy jiní na život úplně rezignovali, bavit prostě o všem.

O životě, co se jí povedlo i nepovedlo, jak své děti asi zklamala, jak se o ní příbuzní nezajímají, o politice, kultuře, divadle, filmu, Bohu, sexu, mužích, prostě o všem.

Plakala jsem dlouho a hodně nad její ztrátou, ale vím, že měla svůj věk a ten zápal plic, jí dal prostě zabrat.

Fandila mi ve všem. Dokonce mě i obdivovala a neustále mi říkala, jak přesahuji všechny přátele , co má.

Svou upřímností, tím, že nikdy nelžu, odvahou, inteligencí a schopností spojit si někdy nespojitelné.

Často jsem jí podezírala, že přehání. Přátel měla hodně. Vzdělaných i slavných, i těch jako jsme my všichni.

Prostě normálních.

Někdy se v životě snažíme hodně uspět a vyniknout. Nakonec ale asi všichni pochopíme, že to nejcennější, co v životě opravdu potřebujeme, jsou hluboké mezilidské vztahy.

Přátelské, partnerské, prostě lidské.

Někteří mají to štěstí, že takové vztahy mají ve vlastní či širší rodině. Jiní takové vztahy nikdy neměli.

Z dětských domovů či ústavů putují s bolavou duší do života, který je bez pomoci velice tvrdý.

A proto i oni často selhávají. Nedostali bezpodmínečnou lásku svých rodičů, která by je v dospělosti držela natolik vnitřně zralé a jisté, že tápou a dělají chyby.

Někteří dospělou zodpovědnost vzdají, jiní se postaví a chtějí v normálním životě prostě žít a obstát, stejně jako ti ostatní.

Nezáleží na tom jak jsme slavní či bohatí, na vnějších věcech záleží v životě méně, než na těch vnitřních.

Záleží na tom kdo skutečně jsme a zda máme někoho, kdo nás zná, kdo nás podrží, když se nedaří, kdo nás nikdy nezradí ani nevyzradí naše nejhlubší tajemství.

Já jsem takové přátelství v životě měla a byla jsem za ně, nesmírně vděčná.

Nevím, jestli ještě podobné přátelství někdy mít budu.

Jediné, co mohu nabídnout, je svou důvěru, lidskost a opravdovost..

Tagy:
Blanka Fay
Mou životní láskou je hra na klavír, skládání písní a zpěv a jsem ráda, že tuto lásku mohu předávat dál. Můj příběh si přečtěte zde >>

E-book zdarma

Jak začít hrát na klavír a najít správného učitele

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.